Z mých neúnavně pohybujících se mluvidel vždycky vypadávalo, že jsem mnohem spíše "fantazák" než "scifař". Přitom mi vesmírné příběhy nikdy nebyly cizí. Vždyť pokaždé, když se toulám někde venku, upínám svůj zrak nadějně ke hvězdám a ke vzdáleným planetám. Noční obloha s jejími krásami jsou pro mě jednou z největších inspirací při tvoření. Tam nahoře je moje naděje, můj svět, mé sny. Jako bych tam patřila. Jenže elfové a lesy! Jednorožci a drsní hrdinové s meči, obrostlou tváří a půl kilem železného pekáče s buchtami na jedné fešné hrudi (nechte mi moje iluze, prosím!)...
-
Otevřela jsem oči. Ze spánku mě probudilo zarachocení klíčů a odemykání vchodových dveří. Hodiny hlásily brzký čas 7:08. „ Cože?! Kdo to můž...
-
Taky tak nemáte rádi podzim? A neptám se proto, že bych se k vašemu "ano" ráda a s chutí připojila. Podzim je naopak mé nejoblíben... -
Konec října věstí smrt. Tajemství, chlad, duchové a horory. K nám do Česka přicházejí mrtvolným krokem Dušičky, ale své místo už zde našly i...
