Hvězdičky v očích

Z mých neúnavně pohybujících se mluvidel vždycky vypadávalo, že jsem mnohem spíše "fantazák" než "scifař". Přitom mi vesmírné příběhy nikdy nebyly cizí. Vždyť pokaždé, když se toulám někde venku, upínám svůj zrak nadějně ke hvězdám a ke vzdáleným planetám. Noční obloha s jejími krásami jsou pro mě jednou z největších inspirací při tvoření. Tam nahoře je moje naděje, můj svět, mé sny. Jako bych tam patřila. Jenže elfové a lesy! Jednorožci a drsní hrdinové s meči, obrostlou tváří a půl kilem železného pekáče s buchtami na jedné fešné hrudi (nechte mi moje iluze, prosím!)...

Frajle v divočině

Taky tak nemáte rádi podzim? A neptám se proto, že bych se k vašemu "ano" ráda a s chutí připojila. Podzim je naopak mé nejoblíbenější roční období. Ale protože neočekávám na otázku: "Taky máte rádi podzim?" nadšené odpovědi, rozhodla jsem se být negativně pozitivní a zeptat se obráceně. To proto, abyste mohli být pozitivně negativní a odpověděli: "Ano!"

Povstat z popela

Říká se, že když něco umírá, něco nového se rodí. Co končí, to začíná. Takové optimistické rčení, které chce říct, že ztráta nemusí být nakonec tak beznadějná, protože ji může vystřídat něco nového. A Pán Bůh ví - třeba i lepšího. Pesimisté už možná nahodili výraz nejhlubšího opovržení a vzpomněli si na ten nejžlutější citrón, jaký kdy ve svém životě ochutnali - stokrát omílaná slova, která neuberou Smrtce na její děsivé "kráse". Jak vůbec někdo může říct, že z jejího kosení by mohlo vzejít vůbec něco dobrého?