Tragická smrt v hotelu Cecil

Už po mnoho tisíciletí si lidstvo láme hlavu nad různými nejasnostmi, kterým se snaží přijít na kloub. Přesto se až dosud potýkáme s celou řadou záhad a až děsivých podivností. Mezi ně patřila i naprosto mysteriózní smrt Američanky Elisy Lamové v nechvalně proslulém hotelu smrti. Tento případ byl natolik kuriózní, že zaujal milióny lidí po celé zeměkouli a do jeho řešení se pustilo množství internetových "detektivů". Jenže s každou novou indicií se objevovalo mnohem více otazníků než odpovědí. Nakonec se ukázalo, že nejasnost zapříčinila jedna jediná věc - jen jedno slovo. A to zvedlo ze židle skoro celý svět.

Píše se rok 2013 a veřejnost upíná zrak k případu jednadvacetileté ženy Elisy Lamové z Kanady, která se vydala na svou dobrodružnou cestu do Spojených států. V lednu toho roku se však přestala ozývat svým rodičům, s nimiž byla denně v kontaktu. Ti samozřejmě zavolali policii. Epicentrem případu pohřešované dívky se stává Los Angeles, konkrétně hotel Cecil, v němž se Elisa ubytovala naposledy. Bohužel je tento hotel už odedávna známý svou temnou minulostí; prostituce, drogy, sebevraždy a vraždy, to vše vytváří nepříjemné tušení, že Elisa se pravděpodobně stala obětí zdejšího hotelového fantoma. Zlá předtucha zesílila poté, co byly v Elisině hotelovém pokoji nalezeny její osobní věci. Rozhodně odtud nevycestovala, ale na svůj pokoj už se také nevrátila. 

Dalším vodítkem se staly dvou a půl minutové kamerové záběry z výtahu (viz níže), do něhož mladá žena nastoupila za poněkud zvláštních okolností. Elisa se totiž ve výtahu chovala tak podivně, až z toho mrazí. Na záběrech je patrná její nervozita. Několikrát na panelu namačkala hned několik číselných knoflíků. Protože se ale výtah nerozjel a dveře zůstaly otevřené, dívka párkrát vykukuje ven, jako by čekala, že někoho uvidí. Z výtahu dvakrát vystoupila a před ním velmi podivně gestikulovala. Poté odešla.

Video bylo zveřejněno a obletělo celý svět. Právě tehdy se případ stal virálním, neboť podivné Elisino chování ve výtahu vzbudilo zvědavost nesčetně Youtuberů, kteří se pasovali do rolí detektivů a začali spekulovat a pátrat. Objevily se teorie, že dívka nebyla na chodbě před výtahem sama a s někým komunikovala. Jiné úvahy směřovaly k tomu, že nahrávka je až tak podivná, že s ní bylo manipulováno, a to nepochybně personálem hotelu. Dokonce se mluvilo o nadpřirozených silách a jejich působení v podezřelém baráku smrti.

Vyšetřovatelé společně se samozvanými "detektivy" mezitím zjišťovali, kdo Elisa doopravdy byla. Pravidelně si vedla blog a příspěvky v něm měly velmi oduševnělý charakter. Dívka byla nadaná, vnímavá, přemýšlivá, také nadšená, plná odhodlání a životního optimismu. Jenže trpěla bipolární poruchou, život tak pro ni měl nastavenou světlou i temnou stranu tváře; období veselosti a období hlubokých depresí. Mohla si proto vzít život? Anebo se tím spíše stala snadnou obětí svému vrahovi?

Odpovědi ani další indicie nepřicházely a čas plynul. V hotelu Cecil se začaly dít další nepříjemnosti. Jednou z nich byla nezvykle zabarvená voda, tekoucí z kohoutků na hotelových pokojích, a její neobvyklá chuť. Po stížnostech hostů byla ředitelka hotelu nucena vyslat údržbáře, aby zjednal nápravu. A tak se jal zaměstnanec řešit problém na střechu hotelu, kde se nacházejí čtyři vodní nádrže. Když se však podíval do hlavní nádrže, nevěřil svým očím. Na hladině vody plavalo bílé tělo pohřešované Elisy.

Po světě se tak vedle zmíněného videa začaly šířit další šokující informace: Elisa Lamová byla nalezena mrtvá, její tělo bylo nahé a plavalo obličejem vzhůru, její oblečení se našlo na dně nádrže. Nejpodivnější na tom všem bylo, že poklop nádrže byl zavřený. Tyto nové informace dávaly tušit, že šlo o znásilnění, spojené s vraždou.

Mezitím některý ze samozvaných detektivů zjistil, že v hotelu Cecil se ubytoval jeden podezřelý muž, známý jako Morbid. Vystupoval veřejně jako deathmetalový zpěvák, jehož tvorba byla plná krve a obscénních vražd. Některé jeho příspěvky, ve kterých byly zajímavé náznaky i jisté spojitosti s celou nevyjasněnou záležitostí a hlavně s hotelem, navedly "detektivy" k tomu, že se tím muž nepřímo přiznává ke svému ohavnému činu.

O mnoho měsíců později byly zveřejněny výsledky pitvy, které opět přinesly více otázek než odpovědí. Nalezené Elisino tělo neneslo žádné známky násilí. Dívka nebyla nijak zraněna a ani znásilněna. Příčina smrti byla utonutí. Nabízí se odpověď, že Elisa spáchala sebevraždu. Jenže co ty šaty v nádrži? Co ten zavřený poklop? Přece by se nešla vykoupat do studené vody v nádrži s oblečením v náručí a nějakým záhadným způsobem za sebou zavřela poklop. Technicky ani nebylo proveditelné onen poklop za sebou zavřít. Takže co? Donutil ji někdo skočit do nádrže a pak za ní zavřel "dveře"?

Svět měl jasno. Elisa byla zavražděna. A mnozí z nich byli přesvědčeni o tom, že v tom všem má prsty Morbid. Dodnes je tato smrt obrovskou záhadou a mnozí neznají celou pravdu.

Ovšem jsou tací, kteří ji znají. A mezi nimi skuteční vyšetřovatelé.

Toxikologie, prováděná po pitvě, prokázala, že mladá žena nepozřela žádná narkotika ani nic závadného. Ovšem toho, co pozřít měla, bylo v těle až podezřele pomálu; léky proti bipolární poruše totiž Elisa vysazovala. A podle rodiny se to nestalo poprvé. Náhlé vysazení antidepresiv má však devastující účinky. Na Elise se to rozhodně podepsalo. Chovala se divně jak k personálu hotelu, tak ke dvěma spolubydlícím, které si na její chování dokonce stěžovaly. A tak Elisa dostala nový pokoj pro sebe.

V souvislosti se záběry z výtahové kamery se tak dospělo ke zjištění, že nebohá dívka si tou dobou procházela psychotickými záchvaty. Dost pravděpodobně měla vidiny, slyšiny, byla paranoidní a měla pocit, že jí někdo sleduje a usiluje o život. Zoufale se toužila zachránit. Z výtahu se přemístila na střechu, až nakonec dospěla k nádržím. Skočila. Bylo to pro ni v té chvíli nejlepší řešení na útěku před tím, kdo ji pronásledoval. Zároveň to ale byla osudová chyba. Hladina vody v nádrži nebyla dostatečně vysoko, aby se mohla Elisa chytit okraje a vytáhnout se zpět. Naopak voda neustále klesala, protože se vyčerpávala s každým otevřením hotelových kohoutků. Elisa plavala, ale tíha promočeného oblečení jí zatěžovala, proto se vysvlékla. Voda byla ale příliš studená a dívce už nakonec nevystačily síly. Utonula.

Elisa tedy nebyla zavražděna. Ani se nechtěla zabít. Zemřela nešťastnou "náhodou". Taky vám tu ale něco hapruje? Ten poklop, že? Pokud oběť nedosáhla na okraj nádrže, jak by za sebou dokázala zavřít několik kilogramů těžký poklop? Přicházely nové teorie o tom, že policie něco tají, personál hotelu taky a závěr o nešťastné náhodě je naprosto zcestný. Jenže...

"Zavřený" poklop nebyla pravdivá informace. Údržbář, který nebohou ženu našel, vypověděl, že poklop zůstal otevřený. Veřejnost disponovala ale jinými informacemi. Zdá se, že nastala chyba v komunikaci a média nevěnovala pozornost detailům, tím pádem byla kvůli jednomu jedinému slovu překroucena celá záležitost.

Jaký je tedy závěr celého tohoto povídání? Případ mě zaujal hned z několika důvodů. V prvé řadě bylo vyšetřování dívčiny smrti - veskrze tragické, byť nebyla násilnou - velmi zajímavé. Ti, kdo mají rádi mrazení v zádech, záhady a nevyjasněné záležitosti, mi jistě rozumí. Byl to příběh, který obletěl celý svět, a dost možná jste o něm slyšeli nebo četli i vy. Touha objasnit tuto mystérii popadla za pačesy nespočet lidí. Stala se z toho posedlost.

Vidím tu ale i několik důležitých sdělení pro nás všechny. Za prvé - zprostředkované informace, podané nejen informačními médii. Dejte si na ně pozor! Každý vnímáme jinak - ať už jsme diváci televizních pořadů, čtenáři novin nebo sami novináři. Výpovědi, které dostáváme, případně o nich dále píšeme či je jinak předáváme dál, zpracováváme jinak. Pro někoho je důležité to, pro jiného ono, kolikrát něco přeslechneme (nepřijde nám to podstatné nebo mozek nestíhá zaznamenávat). Pak je tu nebezpečí, že média a jiní pisálci chtějí být senzační a exkluzivní a zprávy záměrně překrucují, aby byly zajímavější. I takovou mám zkušenost. Můžete se zeptat mého kamarády policisty, který kvůli tomu přestal sledovat zprávy. Proto na vás apeluji, abyste nevěřili všemu, co si přečtete a co slyšíte. Protože pokud nebudete dostatečně kritičtí, nebudete si vše ověřovat a zhltnete to všechno, pak se z vás teprve stávají ovce, kterými nikdo nechce být.

Dalším důležitým poselstvím je zde vážný stav lidí, kteří trpí psychickou poruchou. Bipolární porucha, deprese, to možná nezní zas až tak závažně jako třeba rozdvojená osobnost. Je však těžké se do takových obětí svého vlastního mozku vcítit, když sami nemáme jejich zkušenost. Nicméně věřím, že trpět depresemi bez jakékoli příčiny, jež nemají konce, vidět kolem sebe podivné věci i bytosti, slyšet jejich hlasy, které prostě neumlčíte, je opravdu zlé. Elisa na svém blogu mimo jiné napsala, že takové lidi asi nelze dostatečně pochopit. Proto pokud už jim chcete pomoci tváří v tvář, nesnažte se jim říkat, jak moc je chápete. Mnohem spíše jim povězte, že je milujete, přesvědčte je o tom, že bude zase o mnoho lépe. Dokažte jim skutečnou podporu a nesnažte se jen cintat bezcenná slova o tom, jak je vám to líto.

Poslední a neméně důležitý poznatek. Přestaňte "hejtovat" ostatní lidi. I kdyby se vám zdálo, že jsou to tutově oni, kdo za něco mohou, že to oni jsou zaručeně "vrahy" a násilníky, nechte je žít. Možná, že nakonec nemáte pravdu. Morbid, zmíněný deathmetalový zpěvák, kterého internetoví "detektivové" (nikoliv ti skuteční) na základě vlastních přesvědčivých důkazů obvinili, nakonec skončil v psychiatrické léčebně. Tisíce až statisíce lidí mu totiž během kauzy Elisy Lamové i po ní napsalo nespočet nenávistných zpráv. Byli přesvědčeni, že právě on je vrahem, přestože praví detektivové jej nikdy nepodezřívali. Navíc se ukázalo, že měl Morbid v době vraždy velmi přesvědčivé alibi - v hotelu Cecil zrovna nebyl. V něm se nacházel o rok dříve. Přesto mu lidé vyhrožovali násilím a projevovali nenávist. Za něco, co nespáchal.

Někteří si možná řekli, že ten podivín, který si maloval obličej bílou a červenou barvou, používal nevkusné kontaktní čočky a natáčel nechutná morbidní videa i písničky, si to tak jako tak zasloužil. Ale i takový muž, který navenek vypadá, že je mu jedno, co si o něm kdo myslí, se může zlomit. A jemu se to stalo. Dnes už podle jeho slov nedokáže složit žádnou píseň. Má strach svobodně tvořit a po psychické stránce je na tom špatně. Nápor lidí, kteří se rozhodli vzít "spravedlnost" do vlastních rukou, ho zcela zničil. Navíc byly veškeré jeho účty (na YouTube, Facebook aj.) smazány. Tak stojí lidem za to ničit životy druhých?

Ověřujte si informace, které získáváte. A nesnažte se být odborníky světa úplně na všechno. I když se vám zdá, že je pravda na vaší straně, ve skutečnosti ne vždycky disponujete informacemi, které vás opravňují někoho soudit. Tento případ je toho smutným dokladem.

Zdroje: čtyřdílný pořad od Netflixu Crime Scene: The Vanishing at the Cecil Hotel;
Elisin stále funkční blog: https://nouvelle-nouveau.tumblr.com/archive 
Záznam z výtahové kamery v hotelu Cecil: https://www.youtube.com/watch?v=_rfLSVIA0L0 , kanál CBS News.