Smrt v lese

Konec října věstí smrt. Tajemství, chlad, duchové a horory. K nám do Česka přicházejí mrtvolným krokem Dušičky, ale své místo už zde našly i dýně, kostlivci a netopýři. Halloween. Před začátkem tohoto článku tu však vůbec nebyla myšlenka na svátky mrtvých. Chtěla jsem se prostě jen projít. Obdivovat matku přírodu a kochat se její pestrobarevnou plesovou róbou. Jenže jakoby tomu někdo chtěl, přihrál mi do cesty i do článku jednu smrt.

Vítejte na cizím dvorku!

Snad každé město a ves má nějakou svoji zvláštnost. A pokud ne, pak si ji vycucá z kancelářské propisky. Takové zajímavosti jsou totiž dobrou záminkou k uspořádání nějaké té špatnosti (čti veřejné akce), která přitáhne lidi a taky korunky. Ale ať už jsou to místa různá a jejich unikátnosti ještě rozmanitější, návštěvník většinou prožívá své déja vu z dětství; cukrové stánky, klobásové a pivové stanice, zboží "prvotřídní kvality", blikající nesmysly pro děti, případně kolotoče a další žaludek dráždící atrakce. Na pozadí toho všeho se line živá hudba anebo historické představení.

Tragická smrt v hotelu Cecil

Už po mnoho tisíciletí si lidstvo láme hlavu nad různými nejasnostmi, kterým se snaží přijít na kloub. Přesto se až dosud potýkáme s celou řadou záhad a až děsivých podivností. Mezi ně patřila i naprosto mysteriózní smrt Američanky Elisy Lamové v nechvalně proslulém hotelu smrti. Tento případ byl natolik kuriózní, že zaujal milióny lidí po celé zeměkouli a do jeho řešení se pustilo množství internetových "detektivů". Jenže s každou novou indicií se objevovalo mnohem více otazníků než odpovědí. Nakonec se ukázalo, že nejasnost zapříčinila jedna jediná věc - jen jedno slovo. A to zvedlo ze židle skoro celý svět.

Hvězdičky v očích

Z mých neúnavně pohybujících se mluvidel vždycky vypadávalo, že jsem mnohem spíše "fantazák" než "scifař". Přitom mi vesmírné příběhy nikdy nebyly cizí. Vždyť pokaždé, když se toulám někde venku, upínám svůj zrak nadějně ke hvězdám a ke vzdáleným planetám. Noční obloha s jejími krásami jsou pro mě jednou z největších inspirací při tvoření. Tam nahoře je moje naděje, můj svět, mé sny. Jako bych tam patřila. Jenže elfové a lesy! Jednorožci a drsní hrdinové s meči, obrostlou tváří a půl kilem železného pekáče s buchtami na jedné fešné hrudi (nechte mi moje iluze, prosím!)...

Frajle v divočině

Taky tak nemáte rádi podzim? A neptám se proto, že bych se k vašemu "ano" ráda a s chutí připojila. Podzim je naopak mé nejoblíbenější roční období. Ale protože neočekávám na otázku: "Taky máte rádi podzim?" nadšené odpovědi, rozhodla jsem se být negativně pozitivní a zeptat se obráceně. To proto, abyste mohli být pozitivně negativní a odpověděli: "Ano!"

Povstat z popela

Říká se, že když něco umírá, něco nového se rodí. Co končí, to začíná. Takové optimistické rčení, které chce říct, že ztráta nemusí být nakonec tak beznadějná, protože ji může vystřídat něco nového. A Pán Bůh ví - třeba i lepšího. Pesimisté už možná nahodili výraz nejhlubšího opovržení a vzpomněli si na ten nejžlutější citrón, jaký kdy ve svém životě ochutnali - stokrát omílaná slova, která neuberou Smrtce na její děsivé "kráse". Jak vůbec někdo může říct, že z jejího kosení by mohlo vzejít vůbec něco dobrého?